Vraždíme postižené jako Hitler. 92% evropských dětí s Downovým syndromem před narozením rozčtvrceno, i v době, kdy se mohou narodit a přežít. Mít Downův syndrom nebo rozštěp se ve "vyspělém" světě většinou rovná rozsudku smrti. 

Genocida formou potratů

Genocida znamená částečné nebo úplné vyhlazení určité skupiny lidí. Genocidy byly páchány vůči některým kmenům například římskou armádou, později během francouzské revoluce proběhla genocida katolických civilních obyvatel Vendeé, kteří se nechtěli vzdát nadvládě vrahů a lupičů, kteří svrhli a zavraždili krále. Dále lze uvést například genocidu Arménů spáchanou Osmanskou říší, genocidu některých kavkazských národů spáchanou bolševiky, holokaust, rwandskou genocidu či srebrenický masakr. Za genocidu bývá označována též Khmérská genocidy, kdy Rudí Khmérové (komunisti) vyvraždili čtvrtinu vlastního národa, nikoliv s cílem svůj národ vyhladit. Vzhledem k tomu je jasné, že pojmem genocida lze označit též potraty.

Downův syndrom

Umělé potraty jsou jednak genocidou nenarozených dětí jako takových, druhak také genocidou konkrétních nepohodlných skupin obyvatel, zejména handicapovaných lidí. V zemích s křesťanskou tradicí se handicapovaní lidé nevraždili, to však změnil nacistický vrah Adolf Hitler, který nechal handicapované děti vraždit před (handicap před narozením nešel zjistit, ale byly prováděny nucené potraty lidí s genetickou poruchou) i po narození. Později tzv. liberální demokracie pouze přejaly Hitlerovu praktiku, jen rafinovaněji. Ve mnohých zemích světa je legální zavraždit nenarozené dítě s Downovým syndromem.

Nacisté zorganizovali akci T4, během níž zavraždili 300 000 handicapovaných lidí. Proti vraždění kázal biskup Clemens August von Galen. Díky jeho kázání byla akce pozastavena a podařilo se mu zachránit mnoho nevinných lidí. Dnes se děje to samé, vraždí se kolem nás handicapovaní lidí, zatím jen před narozením, v Nizozemsku do jednoho roku po narození na základě vražedného Groningen protocolu, mainstreamová média samozřejmě mlčí. Biskup Galen bojoval proti vraždění a čelil nacistickému Německu, riskoval svůj život. A my riskujeme jen nenávist a posměch spolužáků, kolegů a známých a přesto se většina lidí, kteří nesouhlasí s vražděním dětí, bojí jakkoliv proti tomu vystoupit.

Na obrázku: Dítě předčasně narozené ve 23. týdnu od početí. Do 24. týdne od početí se u nás vraždí handicapované děti. V děloze vypadá dítě stejně, jako stejně staré narozené dítě.

Děti s Downovým syndromem se Česku vraždí do 24. týdne, tedy do doby, kdy se děti rodí a přežívají. Tyto vraždy většinou probíhají postupným rozčtvrcením dítěte. I některé země, které většinu nenarozených dětí chrání, tak nečinní v případě dětí s Downovým syndromem, jako například Polsko. V dubnu 2020 však svitla naděje na změnu a zákon o životě dětí s Downovým syndromem se projednává. Naopak ve většina latinskoamerických a afrických zemí a také na Maltě, ve Vatikánu, San Marinu, Andoře, Gibraltaru a Lichtenštejnsku je vražda dítěte s Downovým syndromem nelegální.

V Evropě je 92% dětí, u nichž je před narozením zjištěn Downův syndrom zavražděno. Ve Spojených státech tento podíl činí 67%. Ještě horší situace je na Islandu, jehož politici neskrývaně touží po vyhlazení dětí s Downovým syndromem, když prosadili zákon, že gynekolog má povinnost každou ženu informovat o tom, že existuje možnost podstoupit prenatální diagnostiku, kterou lze zjistit handicap. Jedná se o evidentní boj za vyvraždění celé skupiny lidí.

Ale proč toto všechno? Proč tolik zavražděných dětí pro Downův syndrom?

Děti s Downovým syndromem jsou velmi spokojené, hravé, usměvavé a přátelské. Naopak bývají spokojenější než my. A když je nechcete, tak je můžete dát na adopci nebo do dětského domova, to je právo každé ženy. V České republice je legální se bezprostředně po narození vzdát dítěte. Pravděpodobně z nich nebude profesor matematiky, ale v dospělosti mohou snadno vykonávat mnoho povolání, například zedník, zahradník, kuchař či pekař. Američanka s Downovým syndromem si založila vlastní pekařství. Muži s Downovým syndromem mají výrobnu ponožek.

Článek na Wikipedii

Oficiální stránky Downova syndromu

"Nemůžu na něj být pyšnější," říká 21letý muž o otci s Downovým syndromem

"Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost," říká otec dcery s Downovým syndromem

Proč (ne)přivést na svět dítě s Downovým syndromem?

"Budoucí rodiče dětí s Downovým syndromem čelí nátlaku lékařů i okolí," říkají autoři filmu o 15leté Dorotce

Další vyhlazovanou menšinou jsou děti s různými formami rozštěpu. Přitom zejména rozštěp rtu lze jednoduchou operací brzy po narození sešít a na dítěti není nic vidět a jeho život to nijak nemění. I pro takovou banalitu jsou u nás vražděny 24. týdnů staré děti.

Je velmi absurdní, jak se dnes hraje na práva mnohých menšin a přitom ti stejní lidé bojují pro vraždění jiných menšin. Příslušníci jiných menšin jsou obětí systematické genocidy, kterou většina bojovníků "proti nenávisti" schvaluje, ač samozřejmě existují výjimky. Jednoduše řečeno, kritizovat požadavek nějaké menšiny nebo jiné skupiny je například homofobie či misogynie, ale vyhlazování jiné menšiny je naprosto v pořádku a dokonce lidské právo (New York). Podobné absurdnosti jsou, co se týče práv zvířat. Pro většinu bojovníků za práva zvířat je život hodný ochrany například žába, ale nikoliv dítě, ač samozřejmě existují výjimky. Existují komunity veganů či vegetariánů, které jsou prolife. Když se dospělý člověk rozhodne pro veganství či vegetariánství, tak na tom samozřejmě není nič špatného. Zničit orlí vejce je přestupek, ve větším množství trestný čin (což je v pořádku, jelikož se jedná o ohrožený druh), ale naprostá absurdnost je, že nevylíhnutý orel je život hodný ochrany, ale nenarozený člověk nikoliv.